Problémy s udržením některých zemí v eurozóně nám už poněkud zastřely, že hlavní argumenty pro zavádění jednotné evropské měny byly ekonomické. Jednotná evropská měna měla přinést především díky eliminaci kurzového rizika a transakčních nákladů rychlejší růst.
Zatímco před velkou ekonomickou recesí, která započala v roce 2008, bylo možné mluvit o tom, že data neposkytují vodítko k určení, zda k tomu došlo, či ne, vývoj během následujících šesti let nám umožňuje zhodnotit, do jaké míry ekonomiky eurozóny v porovnání s ostatními ekonomikami Evropské unie z oné stabilizace, kterou mělo jejich členství v eurozóně přinést, v úhrnu těžily.
K takovému srovnání poslouží data o vývoji reálného hrubého domácího produktu eurozóny a té části ekonomiky EU, kde euro nebylo zavedeno. Dále prezentované grafy jsou vytvořeny z časových řad zachycujících čtvrtletní sezonně a o různý počet pracovních dní očištěné údaje o reálném hrubém domácím produktu současných 19 členů eurozóny1 a obdobné údaje za osm ekonomik (tedy součet jejich výstupů), které v eurozóně nejsou. Rumunsko, pro které nebyly obdobné údaje k dispozici, je ze srovnání vynecháno, dá se ale předpokládat, že ani jeho začlenění by dále prezentované závěry nijak významně neovlivnilo.
Obě časové řady končí třetím čtvrtletím loňského roku, za poslední loňské čtvrtletí jsou k dispozici zatím jen předběžné odhady. Ani ty však nenaznačují, že by bylo třeba závěry z porovnání obou řad nějak korigovat.
Nejprve využijme graf srovnávající prostá meziroční tempa růstu reálného hrubého domácího produktu v jednotlivých čtvrtletích.
Graf 1 - Meziroční růst reálného, sezonně a o počet pracovních dnů očištěného HDP
Pramen: Eurostat a ČNB
Z grafu je evidentní, že ekonomický růst zemí mimo eurozónu a v eurozóně je sice vysoce korelovaný, nicméně po drtivou většinu sledovaného období se celkový reálný hrubý domácí produkt ekonomik EU, které nejsou v eurozóně, vyvíjel poněkud lépe, než tomu bylo v eurozóně.
Výjimku představuje druhá polovina roku 2008, po ní se však už hospodářská dynamika eurozóny vývoji ekonomické aktivity zemí stojících mimo ni v nejlepším případě pouze vyrovnává. K takovému vyrovnání však naposledy dochází ve druhém čtvrtletí roku 2011, od té doby se již celková dynamika ekonomik EU, které nepřijaly jednotnou měnu, vyvíjí v každém čtvrtletí lépe.
Druhý graf, který poskytuje údaje o kumulovaném vývoji výstupu, shrnuje, o kolik více vzrostl reálný hrubý domácí produkt zemí EU, které euro nezavedly, v porovnání s eurozónou mezi počátkem roku 2007 a třetím čtvrtletím roku 2014.
Graf 2 - Kumulovaný reálný, sezonně a o počet pracovních dnů očištěný HDP 
Pramen: Eurostat a ČNB
Z grafu je patrné, že zatímco eurozóna koncem roku 2014 teprve dosahovala ekonomické výkonnosti, kterou měla před velkou recesí (červená křivka se dostává znovu na úroveň 100 procent), úhrnný výstup zemí mimo eurozónu se na předkrizovou úroveň dostal již v druhé polovině roku 2010 a od té doby dál stoupá.
V současnosti je reálný hrubý domácí produkt zemí EU stojících mimo eurozónu o více než šest procentních bodů vyšší než na počátku roku 2007. Za pozornost ovšem stojí i to, že na začátku krize se výkonnost ekonomik mimo eurozónu a v eurozóně vyvíjela podobně. Dokonce lze spekulovat o tom, že v již zmíněném roce 2008 příslušnost k eurozóně skutečně přinášela určité stabilizační přínosy, které se projevily v tom, že ekonomiky eurozóny výkonnost ekonomik EU stojících mimo oblast společné měny dohnaly, a dokonce v jednom čtvrtletí mírně předehnaly (modrá a červená křivka se protíná).
Nicméně od prvního čtvrtletí roku 2009 dochází k permanentní divergenci, která v loňském roce překonává už zmíněných šest procentních bodů. Jinými slovy, od roku 2009 roste celkový výstup ekonomik EU mimo eurozónu zhruba o jeden procentní bod za rok rychleji než výstup eurozóny.
Stojí za to položit si otázku, co se skrývá za tímto výsledkem. Zjednodušeně lze dnešní eurozónu rozdělit do tří skupin. V první skupině se nalézají země jako Rakousko či země Beneluxu, které již před zavedením eura svázaly svůj kurz s kurzem německé marky, a samozřejmě Německo samotné. Tyto země sice v úhrnu nevykazují nějakou hvězdnou ekonomickou výkonnost, ale také nemají se členstvím v eurozóně žádné dramatické problémy.
Druhou skupinu tvoří země jako například Estonsko nebo Slovensko, které se na členství v eurozóně připravily dobře provedenými reformami ("poctivě dělaly své domácí úkoly"). Ty rostou rychle a jsou evidentně schopny využít ekonomických příležitostí, které členství v eurozóně nabízí.
A ve třetí skupině zemí jsou země jako Francie, Itálie, Řecko či nám svou mírou zdanění nebo pro členství v eurozóně tak významným trhem práce podobné Slovinsko. Tyto země své "domácí úkoly" před vstupem nesplnily. Důvodem, proč dnes eurozóna v ekonomické výkonnosti zaostává za zbytkem EU, je mimo jiné i to, že jde většinou o velké, pro výkonnost eurozóny klíčové ekonomiky. Jinak řečeno, z dostupných údajů není možné odvodit, že eurozóna nějaký podstatný impulz podněcující růst ekonomiky poskytuje, a ani poslední změny jejího fungování tento stav evidentně nemění. Koneckonců už i mnozí příznivci našeho vstupu do eurozóny přestávají ve svých vyjádřeních ekonomické argumenty používat.
Z hlediska našeho potencionálního vstupu do eurozóny znovu připomeňme, že tvrdá empirická data ukazují, že eurozóna a členství v ní nepřinesly před krizí pro ekonomický růst žádné pozorovatelné (a před jejím vznikem slibované) přínosy.
V krizi a v posledních letech se dokonce ukazuje, že výstup eurozóny roste významně pomaleji než výstup ekonomik zemí EU stojících mimo eurozónu. Samozřejmě pružnější ekonomiky rostou rychleji v eurozóně i mimo ni. Je ale třeba připomenout, že v letech 2012–2013 nebyla česká ekonomika pro růst skupiny zemí mimo eurozónu rozhodně přínosem.
Můžeme debatovat o tom, v jaké míře to způsobila v dané době spíše potřebná, ale nepříliš šťastně časovaná fiskální konsolidace a v jaké míře jiné faktory. Dnes se však výkonnost české ekonomiky v evropském kontextu rozhodně zvyšuje.
Nelze však očekávat, že by jí členství v eurozóně mohlo ve světle empirických zkušeností s jejím fungováním přinést nějaký další stimul. Mimo jiné také proto, že, přestože se rádi srovnáváme se Slovenskem, v mnoha směrech se z hlediska srovnávání se zeměmi, které prošly po rozpadu sovětského bloku transformací, "blížíme" v některých, pro členství v eurozóně významných aspektech pružnosti naší ekonomiky spíše té slovinské.
Autor je guvernér České národní banky
______________
1 Zohlednění toho, že některé ekonomiky z oněch 19 vstoupily do eurozóny až během velké recese, by už vzhledem k jejich malému rozměru, ale i tomu, že jediná významnější přistupující ekonomika, Slovensko, rostla rychleji než průměr eurozóny, závěry prezentované v tomto textu nijak významně neovlivnilo.
